Hledá se trafika...


Hledá se trafika pro … no ono je dost jedno, pro koho. Předpokládejme, že je to třeba náš XY. Byl předsedou nově vytvořené strany (které? No, to je také jedno, i když se různě jmenují, jsou vlastně všechny stejné), sliboval boj proti korupci (o tom boji mluví všichni, i ti, co z korupce docela dobře žijí), byl neúspěšným ministrem, a teď je „jenom“ poslancem. Sežeňme mu honem nějaké výnosnější a lépe placené místo, přece ho nenecháme žít z pouhého poslaneckého platu, to by bylo přece porušení pravidel jánabráchismu, a on je přece taky náš!
Nevím jak komu, mně se to zdá odporné. Dvě třetiny lidí nedosáhnou na částku, která se považuje za průměrný plat, spousta rodin žije na hranici chudoby, ale ti, kdo se dostali do zvýhodněných pozic, požadují s naprosto samozřejmou drzostí pro sebe mimořádné příjmy, a pokud se nezdá, že je může zajistit samo výhodné zařazení, neuškodí místo třeba v nějaké správní nebo dozorčí radě a případně i nějaké nenápadnější korýtko pro manželku, pro děti, případně pro milenku, jak kdy – a jak u koho. Tu soudržnost rodiny kolem žlabů nazval inteligentní, dnes bohužel už nežijící komik v jednom svém vystoupení výstižně „hrabe celá rodina“… Kterou rodinu myslel? Určitě ji znáte, ale raději se neptejte…
To hledání „trafiky“ pro našeho člověka má u nás už tradici.
Bylo tomu tak v době, které se dnes říká „za komunistů“. Kdo se dostal do řad nomenklatury, měl o sebe postaráno, většinou jednou provždy. Dělal jsi ředitele opravny zemědělských strojů, ačkoli jsi o nich nic nevěděl? Až to bude třeba, pověří Tě strana vedením mlékárny nebo textilky, neboj se, bez nějaké té řídící funkce a tudíž i příjmu, vyššího než mají ti bezvýznamní kolem tebe, nebudeš.
Doba se v lecčems změnila, ale zvýhodnění jedněch na úkor druhých, trvá, je jen křiklavě výraznější. V řadách současné nomenklatury už ale nejsou „dělnické kádry“ jako kdysi, jsou to většinou vzdělaní, dokonce i otitulovaní lidé, samozřejmě všestranně použitelní. Jejich platy jsou nejednou záviděníhodné, rozdíly příjmů jsou dnes nesrovnatelně větší, než kdysi, odpovědnost minimální nebo žádná. Hlavní požadavek: věrnost sobě podobným, kteří tě dostali na výsluní. No a co dál? Podle výše zařazení. – Místní, okresní, magistrát--nějakou dobu budeš ministrem dopravy, pak možná zdravotnictví, nakonec třeba ředitelem lesního velkozávodu. Nebuď zbytečně skromný, my se už o tebe postaráme. Čeká se ovšem od tebe, že se budeš tvářit sebevědomě, pokud ti zůstal nějaký zbytek svědomí nebo sebekritičnosti, tak na to zapomeň…
Nu což, nemají se zle ti naši vyvolení. V družné spolupráci mívají ještě možnost různě ušetřit: tu levná restaurace, tu levná rekreace, tu nějaký ten příspěvek za určitý druh hlasování, někdy možnost koupit levně a později draho prodat pozemky, jeden výtečník také nemálo zbohatl na akciích… Ne vždy jsou ti naši vyvolení spjati s volbami, tedy že my, volové, jsme jim umožnili žít jako privilegované panstvo: je tu ještě řada jiných cest, jak být úspěšným a majetným. A jak tihle všichni dovedou držet pohromadě, i když třeba v diskuzích předstírají názorové odlišnosti! Když jde o zájmy třídy, které říkáváme lumpenbužoasie, jsou naprosto spolehliví. Kromě jiného – velice rádi se nechávají hostit od zvláště majetných, třeba v jejich zahraničních vilách, ať už v Dominikánské republice nebo kdekoli jinde, a nezajímá je, jak jejich hostitel k majetku přišel. Nemusíme ale hned myslet na zahraničí: zbohatlík, který v chráněném území postaví bez povolení několik domů, pozve představitele města na žranici, a stavební povolení se udělí dodatečně. Neptejte se, zda ti představitelé města, kteří pozvání přijali a pak se za ně odvděčili, mají charakter, k čemu by jim byl? T ale nemusí být všechno, někdy můžeme jít ještě dál: do obrany nezákonnosti zapojíme i místní policii, a ta pak prožene televizní reportéry, kteří přišli vyfotografovat načerno postavenou nemovitost. No nic, to jsou jen různé formy demokracie v praxi…
Nečekejme od našich vyvolených nic přínosného. Budou mluvit o reformách, budou se naoko hašteřit mezi sebou, ale neublíží si. Zatím tisíce lidí okradou exekutoři a jejich ochotní právníci, desítky občanských sdružení nezmohou nic proti developerům, potichu podporovaných úřady, stovky lidí, vystavených různým formám útisku a bezostyšného okrádání se nedovolají spravedlnosti, ale novou, „kapitalistickou“ nomenklaturu, to nevzruší.
O mnoha lumpárnách, nestoudnosti mocných a lhostejnosti těch, kdo by měli jednat a nejednají, může zatím ještě informovat tisk, rozhlas a televize… Asi bychom měli k některým těmto případům zaujmout jiný postoj, než jen postoj čtenáře, posluchače nebo diváka. Asi bychom měli v některých případech zorganizovat protesty a vybrat nějaké peníze, třeba po velice malých částkách, na oběti „právního státu“ a „demokracie“, podporující ty úspěšné a všeho schopné…
Možná by to byla cesta k účinným změnám. Postavit proti solidaritě gaunerů solidaritu slušných lidí.


13.10.2011 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se