Odpusťte, prosím


Odpusťte, prosím

Lidé jsou různé, slýchával jsem často od známých, spolupracovníků a od lidí, s nimiž jsem se zcela náhodně setkal. Tato poučka, formulovaná úmyslně nesprávnou češtinou, má prostě vyslovit soud o někom nebo o něčem, co si zaslouží odmítnutí nebo výsměch. Já ji ale připomínám z jiného důvodu: chci se omluvit za to, jaký jsem. Vinou zastaralé výchovy jsem získal některé reflexy, které se spustí spontánně, bez rozmýšlení, snad je nastartuje podvědomí, ale jistě to nevím: vím jen, že tyhle předem nerozmýšlené reakce existují, a já se ani nesnažím je omezovat. Kdybych se snažil, nejspíše by to bylo k ničemu.
Ne, docela tak to není, mýlíte se. Ano, užívám téměř při každém, třeba i nepatrném nezdaru, nezdvořilou frázi o sedací části, pojmenované lidovým názvem, ale to je v podstatě zlozvyk a s mou, značně let vzdálenou výchovou, nemá nic společného. Návyk je to nový; u nás doma, tedy tam, kde jsem vyrůstal, se sprostě nemluvilo, a ani později, když jsem měl vlastní děti, nebyl jsem pro ně špatným příkladem. Ostatně by to bývalo bylo zbytečné: děti si nežádoucím způsobem rozšíří slovní zásobu díky kamarádům ve škole i jinde, dokonce už v mateřské školce. Člověk je prostě tvor společenský. Zrození mých nekontrolovaných a nejspíše i nekontrolovatelných činů muselo vzniknout kdysi dávno. Na přechodech pro chodce, kde mám ze zákona přednost, snažím se nenutit řidiče k náhlému brzdění. Pokud přijíždějící auto zastaví a dává mi přednost, poděkuji alespoň nepatrnou úklonou.
Tedy souhrnně a možná i s určitou nevelkou dávkou neskromnosti myslím si o sobě, že jsem celkem slušným, zdvořilým a určitě dosti tolerantním člověkem. Tyhle mé ctnosti ale ustupují do neznáma při některých setkáních s tak zvanými sdělovacími prostředky. Když třeba slyším ve zprávách větičku „uprchlý Radovan Krejčíř“, jsem většinou docela hrubě upřímný:“Jděte někam (určitě víte kam), jakýpak uprchlý, vždyť jste si nejdříve z jeho zatčení udělali málem policejní manévry, bylo při něm kromě policistů i pár prokurátorů, a pak jste nechali zatýkaného bez větších komplikací odejít! Zda tu zapracovala neschopnost nebo Krejčířovy obrovské finanční možnosti, to nevím. Zato co vím jistě je to, že lžete, a z posluchačů nebo čtenářů děláte hlupáky…“
Víme, že ne všechno, co nám předkládá například televizní zpravodajství, je pravda, ale mohou tu být také někdy polopravdy, zakrývané nepatřičnými názvy. Vezměme si třeba současné snažení vlády a Parlamentu prosadit úsporná opatření: ani slovo o stovkách miliard, rozkradených v devadesátých letech a později, jen někdy mlhavé náznaky o korupci, kterou, jak se zdá, nechce a dost možná ani nemůže z ohleduplnosti k přátelům, příbuzným, stranickým kolegům, nikdo z vládnoucích odstranit. Ani slovo o ziscích z lukrativních pozemků, přihraných spekulantům při změnách územních plánů. Jen věčné opakování toho, že stát má značný dluh, a zaplatit jej máme my, kdo jsme jej nezavinili. My, kdo nemáme vily v Karibiku ani tučná konta v tak zvaných daňových rájích. Těm šikovným, schopným a hlavně všeho schopným, má zůstat jejich majetek a vůči nám ostatním se připravuje velkorysá hromadná loupež. A tomu říkají poslušné sdělovací prostředky „sociální reforma“!
Dalším takovým pochybným názvem v bohaté zásobě zavádějících slov je „zeštíhlení“. Počet zaměstnanců chtějí snížit a třeba již i snižují státní úřady, pošta, policie a možná některé peněžní ústavy. Nemusíme se bát, že odejdou dobře placení šéfové, kteří se podíleli na ziscích developerů, na výhodných prodejích pozemků a na jiných, pro ně zajímavých činnostech. Určitě ne, ti budou rozhodovat o „zeštíhlení“ jimi vedených institucí, ochotně se budou zbavovat podřízených, nejednou čestnějších než jsou oni sami, a osud propouštěných jim bude lhostejný.
Někdy se rozčílím, když vidím na obrazovce některého z těch lidí bez studu a bez svědomí, jindy ale jsem upřímně dojat. Bylo to třeba v tom případě, kdy měly být sníženy platy soudců a státních zástupců, pokud se dobře pamatuji, o čtyři procenta. Rozhořčený nesouhlas postižených: prý to snížení platů je ohrožením jejich nezávislosti. Když pomineme docela samozřejmý předpoklad, že zločin je u nás většinou výnosný, a že třeba úspěšný tunelář může nabídnout úplatek mnohem vyšší, než čtyři procenta platu, nabízí se tu otázka, kterou ale nikdo neklade: jsou peníze jediným pilířem nezávislosti? Což třeba takové hodnoty, celé věky uznávané a opomíjené, jako jsou smysl pro spravedlnost, čestnost a charakter? No dobrá, promiňte, víme přece, že po takových hodnotách není teď u nás poptávka…
V minulých dnech narušily většinou lhostejné veřejné mínění události v severních Čechách. Příliv nepřizpůsobivých, hlavně Cikánů (pardon – Romů) do měst, kde se ještě nedávno dalo obstojně žít, zvedl místní kriminalitu nad únosnou mez. Ve zprávách i komentářích se objevují řeči o extremismu, o nutnost vzájemného porozumění a soužití. A jen málokdo vznese otázku: vy moudří, a zkusili jste někdy vedle nepřizpůsobivých žít? Bez jistoty, že se v noci vyspíte, že Vás nikdo neokrade, že Vám z Vašeho domku nezmizí třeba plot nebo okapový svod? Bez jistoty, že Vaše děti nebudou přepadávány od zvlčilých výrostků, a bez řady jiných nemilých zhoršení života? A dále – nikdo nevznese otázku jak je to možné, že hrabivost majitelů nemovitostí může vyústit v hromadné sestěhovávání jedněch a neúnosné zhoršení života jiných? I v novém bydlišti jsou docela drahé nájmy: nemajetní dostávají dávky, kromě jiného i na bydlení, jenže ty dostává vlastně majitel nemovitosti. Není naše bytová politika vlastně zlodějská? Bylo by ale možné klást řadu dalších otázek: kde vzali útočníci v Boru mačety, a nač si je vlastně pořizovali? Proč je u nás tolik možností naházet peníze ze sociálních dávek, na které stát nevydělává, ale jen jedněm peníze bere a jiným je dává, do hracích automatů? Proč se neomezí hazard, který prospívá jen těm, kdo na něm vydělávají?
A v takových otázkách bychom mohli pokračovat…
Není třeba.
Mám ale vtíravý, nepěkný dojem, že žiji ve státě, který dává ohromné příležitosti všeho schopným, který je ohleduplnější k lotrům, než k normálním slušným lidem, a který je veden mafiemi a asociální vládou.


18.09.2011 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se