Dopis příteli po internetu




Milý příteli,
dělí nás vzdálenost mnoha tisíc kilometrů, nebo podle Vašich zvyklostí, tisíce mil, devět hodin časového rozdílu, ale díky internetu jsme si velice blízcí. Posíláte mi často krásná videa, většinou zajímavá a líbivá. Tentokrát jste ale udělal výjimku. Váš mail je věnován islámskému fundamentalismu a to, co jste mi poslal je hrozné, opravdu hrozné. K Vašemu textu jsou připojena tři videa: na tom prvním jsou záběry z nedávné demonstrace muslimské komunity „Náboženstvím k míru“ v Londýně. Zástup zasmušile se tvářících mužů, většinou snědé pleti, typy podle obličejů a oblečení rozhodně ne britské, stojí tu za nějakým transparentem a někteří z nich drží tabule s hesly. Jakými? Zabijte všechny, kdo urážejí Islám, Evropo, budeš platit, Poznáte skutečný holocaust, Islám bude vládnout světu… a další hesla o nutnosti všechny, kdo nectí islám, vyhladit, stínat hlavy… a na jedné z fotografií vedle hloučku s tabulí se štvavým heslem stojí klidně a nečinně uniformovaný londýnský policista… Člověk si klade otázku: takto má vypadat v demokracii svoboda projevu?
Druhé video je nejspíše z Afganistanu. Ozbrojení bojovníci tu tři svázané muže polijí benzinem a strčí do ohně. Třetí video je ještě hroznější. Je tu odřezávání hlav svázaným zajatcům, surová, hnusná, odporná řezničina, vykonávaná na lidech. Oddělit nožem hlavu od těla, nějakou chvíli trvá, odřezanou hlavu položí pak ten, kdo provádí toto barbarské vraždění, na mrtvé, bezvládné tělo oběti.
Píšete, milý příteli, skoro doslova toto: „Působme na naše politiky, nedopusťme tak strašnou budoucnost“. Nejen já, každý slušný člověk s Vámi musí souhlasit, dokáže se ale Evropa vyhnout takové strašné budoucnosti? Nejsem historik ani politolog, nemám jméno ověnčeno tituly, ale něco si pamatuji a není to pro mne důvodem k optimismu. Evropa druhé poloviny třicátých let podceňovala nebezpečí nacismu, ačkoli již mohl být známý Hitlerův Mein Kampf, ačkoli se už vědělo o koncentračních táborech, o pronásledování Židů, o usilovném německém zbrojení. Čekala snad Evropa naivně, že se nacisté, vedení Hitlerem a jeho kumpány, zcivilizují a polepší? Na podzim roku 1938 obětovala Franci a Anglie hitlerovské rozpínavosti československá pohraniční území. Britský premiér Chamberlain byl po návratu do vlasti oslavován jako mírotvorce, zajistil přece Anglii mír… Ano, za cenu obětování Československa byl mír, ale pouhý jeden rok. Pak přišla strašná válka s milióny obětí. Pozdě dospěla Evropa, postupně dobývaná a okupovaná nacisty, k poznání, že couvat před zločinci se nevyplácí.
Krátkozrakost dnešních politiků slibuje další novou katastrofu. Píšete správně, že by nás měly poučit problémy, které s muslimskými přistěhovalci má Francie, Anglie, Německo a další státy. Všude je to stejné: nejprve přijde pár slušnějších, a „humanisté“ jim dovolí stavět mešity, zatímco oni ve své zemi křesťany vraždí a jejich kostely, pokud tu vůbec jsou, zapalují. Za těmi mírnějšími přijdou další, a naprogramováno to dobře: už nyní prohlašují, že Evropu nemusí dobýt válkou, ale migrací… A my svou důvěřivou lhostejností ohrožujeme osud celé západní civilizace, vzešlé z antiky a křesťanství. Ještě není pozdě, ale už se připozdívá. Poučením by nám mohlo být spolužití s našimi vlastními „nepřizpůsobivými“. Dokud jich byla hrstka, dalo se s nimi vydržet, jenže oni se nebývale množí, a pak už je jich místy tolik, že žít vedle nich je utrpením. Už jako menšina jsou nebezpeční, ale ta menšina bude čím dál tím početnější, až se třeba i leckde stane většinou. Přesně tak to může dopadnout i s přistěhovalci z arabských a afrických zemí… Nejsem mladý, mnohem blíže než k začátku života mám k jeho konci, je tedy pravděpodobnější, že než se stane naše země kalifátem, nebudu už mezi živými, ale budou zde žít naše děti a jejich osud nám nemůže být lhostejný.
Nebezpečí islámského fundamentalismu by se mohlo zmírnit, kdyby západní svět dokázal být zcela jednotný. To by ovšem nesmělo existovat dnes jediné a všemi uznávané božstvo, jímž je kšeft. Není na světě konflikt, na němž by se rádi nepřiživili jiní. Ať se kdekoli rozhodne k boji agresivní stát nebo společenství zločinců, vždycky se najde někdo ochotný dodat zbraně, samopaly, střelivo, protiletecké rakety, a třeba i uran. Válka, zvláště když se chtějí zabíjet ti druzí, je pro jeden druh obchodníků jen příležitostí o něco více zbohatnout. Bylo to tak i v druhé světové válce, v obrovském válečném konfliktu minulého století, Dojde-li k střetnutí, bude tomu tak nejspíše i nyní.
To ovšem neznamená, že bychom měli s trpnou odevzdaností osudu čekat na pohromu. Možná jí nezabráníme, ale pokusme se jí zabránit, dokud je ještě čas.
10.09.2011 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se