Včera neděle byla - v televizi.

Týden co týden, každou neděli k polednímu obědu, vysílá naše Česká televize hodinu rozhovorů s našimi milovanými a obdivovanými politiky, a kdyby to někomu bylo málo, nebo je zvyklý obědvat později, má možnost si podobný pořad vychutnat o hodinu později na televizi Prima. No dobrá, já vím, čtenáři mohou věcně a zcela pravdivě namítnout, že televize se dá vypnout, a že pokud nejsem jedním z těch nešťastných novinářů, kteří tyhle pochybné diskuze sledovat musí, nikdo mne k tomu přece nenutí. Je to pravda a já nic nenamítám.
Dívával jsem se na rozhovory politiků a s politiky na začátku devadesátých let a příležitostně ještě i později: jmenovaly se ty pořady různě – třeba Co týden dal, a kromě ČT 2 se objevovaly na všech stanicích. Nevím nic o Sedmičce na Nově, protože jsem nedokázal překonat nechuť k tehdejší moderátorce, vím ale, že všechny tyto pořady měly jedno společné: po určité, nepříliš dlouhé době, musel divák nutně dojít k závěru, že je pro ně škoda času i nervů. Vzpomínám si jen tak namátkou na dva rozhovory, které jsem považoval za zajímavé: byl to rozhovor se spisovatelem Janem Benešem a s režisérem Svobodou. Proč? Protože tihle dva o našem běžném životě něco věděli. Všichni ti páni ministři, poslanci, předsedové stran, starostové a primátoři velkých měst mi připomínali výkladní figuríny úspěšných módních salónů. Ne svým oblečením, ale svou naprostou lhostejností k lidem, zvláště k těm, kteří nesedí na balíku peněz. Měl jsem někdy dojem, že ti pánové, které vidím na obrazovce, žijí v jiné zemi a v jiném státě než já. Později jsem si občas vzpomínal na televizní pořad s názvem „Co Einstein ještě nevěděl?“. Byl o tom, jak přes kvantovou fyziku došli vědci k teorii strun a k názoru, že nejsou jen tři základní dimenze, k nimž se někdy ze zdvořilosti přidává jako čtvrtá dimenze čas, ale že těch dimenzí je deset nebo dokonce jedenáct. A tak zatímco my, obyčejní lidé, žijeme v tradičně předpokládaném trojrozměrném prostoru, pan ministr žije v páté nebo šesté dimenzi, pan velkopodnikatel dokonce v sedmé nebo osmé, a ty naše běžné rozměry jako je délka, šířka a výška, jsou pro ně v podstatě všední a nezajímavé, tak jako jsme pro ně všední a nezajímaví my.
Časy se ale mění a my s nimi. Kdysi jsem považoval ty pány, diskutující v televizi, převážně tedy zaujímající přední místa v politice i jinde, ty, jimž se zdvořile říká VIP nebo v horším případě celebrity, za lidi, kteří všední, každodenní život nás, neprivilegovaných občanů, prostě neznají. Dovedou s vážnou tváří navrhovat pozdější odchod do důchodu, v poměrech, kdy práce není nikdy jistá, a volných míst pro starší lidi je krutě málo: jsou ovšem zaměstnání, v nichž ani pokročilý věk nevadí, jsou to různá šéfovská místa a pak třeba poslanec, ministr, prezident, ale všechna místa v těchto oborech jsou už obsazená... Naši prominenti dovedou zcela vážně tvrdit, že nezaměstnanost se sníží krácením podpory v nezaměstnanosti, jejímž důvodem je většinou malá chuť do práce, malá snaha práci si sehnat a nízká kvalifikace. Vůbec jim nedochází, že jsou u nás kraje, kde by těžko hledal práci i ten, kdo by měl vysokoškolské vzdělání a ovládal by několik cizích řečí. Pracovní místa prostě nejsou. Lze se ovšem přestěhovat nebo kdovíkam dojíždět. Mají ti naši moudří potuchy, jak je to drahé?
Později jsem snadno dospěl k tomu, že tito v televizi se předvádějící výtečníci, se ani nesnaží náš život znát, a že kromě krátkého údobí kolem voleb nás prostě nepotřebují. Proto teď už hezky dlouho televizní diskuze nesleduji a těch, kdo v nich vystupují, si nevážím, stejně tak jako si jich neváží mnoho mých spoluobčanů. Říkávám někdy, že můj vztah k našim, tzv. VIP, je eroticko-kriminální: erotický v tom smyslu, že by mě i s jejich předstíranými problémy mohli cosi políbit, a kriminální v tom, že mi mohou být ukradení. Pro mne, a nejen pro mne, to jsou lidé, jejichž úspěšná, podnikatelská i politická činnost, je provázena aférami, včas a někdy docela dost okatě zametanými pod koberec. Jsou to lidé, závislí na lobbyistech, disponujících sumami peněz, získaných nejednou značně pochybným způsobem, a když jde o osobní prospěch, nějaký politický program, morální zásady nebo věrnost straně, která je dostala do parlamentu případně ještě výše, jsou jim zcela lhostejné. V zájmu vlastního prospěchu jsou ochotni spolupracovat s kýmkoli, a každý návrh, třeba i parlamentní, který by chtěl na nich trochu odpovědnosti nebo který by chtěl omezit jejich neospravedlnitelné výsady a výhody, zamítnou pod záminkou, že jde o populismus nebo nestandardní, případně předčasné a dílčí řešení. Ať mají sebelepší příjmy, jsou korumpovatelní. Jejich zkorumpovanost není ovšem zdaleka tak skromná, prostá a primitivní jako na nějakém venkovském obecním úřadě: žádná obálka s trochou peněz, líbivá láhev dražšího alkoholu, nabídka levné řemeslnické práce. Jsou tu možnosti vydělat nekřesťanské sumy na pozemcích, koupit akcie, které se několikrát zhodnotí, jsou tu možnosti vysokých odměn za poradenskou činnost, drahých výletů do vzdálených přírodních rájů, nebo založení konta v rájích daňových. Stranická příslušnost je v jejich případě vedlejší; přeběhlíci v parlamentu klidně opustí stranu, která je do parlamentu dostala, ale poslaneckou funkci, s níž budou teď sloužit protistraně, si ponechají. Jaké názorové zrání, jaká zásadovost!
Ne, já nechci nikomu doporučovat, aby televizní diskuze politiků či předních funkcionářů stran se zdánlivě různými cíli a programy, ignoroval. Když chcete, pouštějte si tu elitu do bytu, je to Vaše věc. Já to dělat nechci, nebudu a nemohu. Jsem totiž přesvědčen, že v první řadě oni mohou za to, že je u nás tolik nezaviněné bídy a nezaslouženého bohatství, že se člověk proti zvůli a násilí superbohatých spravedlnosti nedovolá, že je korupce samozřejmou součástí života a že peníze jsou jedinou jeho hodnotou. A že ti, kdo by o změnu tohoto stavu měli v první řadě usilovat a jsou za to od nás všech velmi dobře placeni, neudělají pro ozdravující změnu nic, protože se jim v dnešních poměrech docela dobře žije a současný stav jim zcela vyhovuje.


02.11.2008 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se