dopis jedné redakci

Dopis jedné redakci - v květnu 2008.

K článku: Byrokrati: Dokažte, že jste otročila v gulagu
Podtitul: Žena, kterou KGB odvlekla v roce 1945 z Československa i s rodinou na Sibiř, nebude odškodněna. Úředníci jí nevěří.
Autor článku Jan Gazík


Případ paní Věry Sosnarové, odvlečené v roce 1945 do Sovětského svazu, je asi většině z nás, kdo nejsme lhostejní k osudům zvůle, kdysi ruské, nyní zvůle necitlivých byrokratů, dobře znám. Byla o něm reportáž v televizi, vyšel o něm nejméně jeden článek v tisku – a nyní tedy, v MfD, další. Kdyby ta zá-ležitost nebyla tak smutná, svádělo by její hodnocení k sarkastické ironii. Chtělo by se říci – výborně, vy důslední strážci státních peněz, vy spolehlivé opory státní správy, kterou většina „neuvědomělých“ občanů považuje za zkorumpovanou, vy vzorní ochránci zákona! Léta, která musela za krutých podmínek prožít v sovětském gulagu paní Sosnarová a jistě ještě další oběti sovětského barbarství, nelze vrátit, nelze je přepočítat na peníze a není možné je zaplatit, ale slušelo by se, aby ta stará paní, které nelidský režim zničil celé mládí a další úsek života, měla alespoň kus spokojenějšího stáří. Jste schopní to pochopit, vy lidé bez citu, bez svědomí, bez sociálního cítění a nejspíše i bez charakteru? Tento stát vyplácel v devadesátých letech nemalé náhrady estébákům, vyplácí léta za výsluhu nejen slušným policistům, ale i některým z těch, kdo se včasnou výpovědí vyhnuli trestu za různá provinění, platí slušné odchodné politi-kům, umožňuje vyvoleným dosáhnout příjmů, které si obyčejní lidé nedovedou ani představit, ale ženě, kterou odvlekla cizí moc a náš stát se o ni nemohl nebo nedokázal postarat, nedáte nic?

Podle jakýchsi statistik je u nás přes dvanáct tisíc multimilionářů. Z toho počtu se jich prý několik do-mohlo takového majetku poctivě, ale to může být také pomluva, těžko soudit. Máme u nás boháče, kteří si staví vily za několik desítek milionů, kdyby kdokoli z nich měl přispět na odškodnění nevinných obětí, ani by to nepoznal. Máme věhlasné právníky, vydělávající na obhajobě různých bohatých gaunerů nemalé sumy, to by nikdo z nich se nemohl ujmout obhajoby prvních obětí poválečné zvůle? V poslanecké sněmovně máme tak zvaně volené zástupce lidu, to se v jejich řadách nenajde nikdo, kdo by navrhl změnu nelidských předpisů? To je opravdu naše společnost tak sobecká a úřednická tupost tak všemocná?
Dobrá, až sem to tedy byly otázky.
Jak bychom měli my, obyčejní lidé s trochou citu a svědomí, zareagovat na tuto situaci?
Asi by nebylo k ničemu, kdybychom šli demonstrovat před některou pochybnou instituci, třeba před Parlament nebo Českou správu sociálního zabezpečení. Mohl by ale někdo ze známějších lidí, založit konto, uvědomit o tom veřejnost a vybídnout všechny ty, kteří s lhostejností státních orgánů nesouhlasí, aby svými příspěvky nahradili necitlivost byrokratů. Je nás v tomto státě jistě dost, kteří kromě pumpy na krev, kterou má každý živý člověk, máme v hrudi ještě také srdce.

Milan Pavel
01.11.2008 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se