Nepostižitelnost korupce?

Nepostižitelnost korupce?

Nemine dne abychom se v novinách, rozhlase nebo v televizi nesetkali s nářky nad korupcí. Tak jako kriminalita, stává se i korupce, která u nás vesele bují, samozřejmou součástí života. Mrzí to nás všechny, kdo jsme nějakou mimořádnou situací nuceni úplatek dávat, a ještě víc nás to mrzí v tom případě, že úplatek dát nemůžeme nebo ze zásady nechceme. V tom případě nám totiž zbývá zpravidla jen jedno: sledovat jak jsou ti, kdo mohou uplácet a také uplácejí, ve svých záležitostech úspěšní.
Z hlediska morálky je korupcí i účast městských radních či jiných představitelů lidu (nyní daňových poplatníků) v dobře placených funkcích v správních či dozorčích radách, ale kdopak by bral v této době pragmatismu vážně nějakou morálku! Zato z hlediska zákona se korupce prokazuje velmi těžko a „zásadní“ nesouhlas zákonodárců všech barev s návrhem zákona o majetkových přiznáních, její postih nikterak neusnadňuje. V souvislosti s korupcí byly vytvořeny specializované policejní týmy, které se různě rozpouštějí nebo reorganizují. Čas od času se také objeví návrh na legalizaci řízené provokace. Vypadá to občas jako by se zakořeněným zlořádem chtěl někdo vážně zabývat, jenže už dávno to nebereme vážně. Pokud ovšem všechno není vedeno podle poučky o vlku a koze, tedy snahou, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.
Není to tak dávno co se poukazovalo na to, že přední ekonom, během let postoupivší do stále vyšších funkcí, nerozeznával špinavé peníze. To je sice dost špatné, ale běžnější je, že je dost těch, kdo takové peníze sice rozeznají, ale to, že jsou špinavé, jim nevadí. Zisk je zisk a nezáleží přece na tom, z jakých pochází zdrojů. Víte co se naběhá a nastará drobný živnostník, kolik práce musí vynaložit, aby se vůbec udržel? Kupovat a prodávat kradené, šidit stát na daních nebo na důležitém místě v úřadě přijímat úplatky, je samozřejmě mnohem výnosnější.
A zde je právě to jádro pudla: nekalé praktiky budou trvat tak dlouho, dokud se budou vyplácet a mezi těmi, kdo rozhodují, například tedy mezi zákonodárci je dost těch kdo mají zájem, aby se vyplácely co nejdéle. Tady nelze spoléhat na neviditelnou ruku trhu, regulace, ať ji považuje kdokoli za socialistický přežitek, je nutná. To platí o prodeji kradených kovů, autorádií, kol nebo elektroniky, platí to ale oklikou i o projevech korupce.
Jsou zde totiž velice zřejmé případy porušování zákonů, nesporně hraničící s korupcí: nemovitosti, budované v chráněných krajinných oblastech, ať už je to pražské Šárecké údolí nebo chráněná oblast u Karlových Varů, a ať už je stavebníkem bohatý ruský podnikatel, karlovarský nebo třeba pražský radní, či kdokoli. Slyšeli jsme kdysi v jednom televizním pořadu vyjádření jakéhosi tiskového mluvčího, že tam, kde je porušován stavební zákon, může příslušný úřad řešit záležitost nařízením o ukončení stavby, nebo i jejím odstraněním, případně pokutou. Není nutno uvádět, co si máme myslet o tom mluvčím, je ale namístě hodnotit jeho výrok. Ten kdo staví, musí mít dost peněz. Kdo staví v chráněné oblasti, musí jich mít ještě víc, ať už uplácel stavební úřad nebo si opatřoval falešné či alespoň skutečnost zkreslující doklady. Tito investoři, stejně drzí jako majetní, s možností pokuty v podstatě počítají; je to pro ně jen vyšší cena za stavbu. Jediným správným, účinným a protikorupčním řešením tudíž je odstranění třeba už dokončené a obývané stavby. Bylo by to také velice výchovné řešení: ať ten, kdo vědomě porušuje zákon, nemá z takového postupu žádný prospěch a pokud sponzoroval úplatné úředníky, ať mu ten sponzoring je k ničemu, nebo ať se dohaduje o vrácení sponzorského daru.
Tohle všechno se ovšem snáze navrhuje, než provádí. Není těžké představit si odmítavé hlasy postižených městských úřadů, řeči o presumpci neviny, protesty prodejných advokátů, obhájců „zákonnosti“ a zastánců běžného správního řízení. Bude se nejspíše v jiných kulisách opakovat to, co občas předvádí Parlament, pokud se má jednat o jakékoli výhody či výsady poslanců: vzrušená debata a výsledek žádný, navržené opatření se prohlásí za nedomyšlené, nesystémové nebo třeba nestandardní.
No a co má být? Na tom, zda třeba občané lázeňského města budou považovat stavební úřad, místní magistrát, policii a potažmo třeba i soudy za mafií řízenou, zkorumpovanou sešlost, přece nezáleží. Ať jsou rádi, že mají svobodu a demokracii. A pokud je to baví, ať si pěstují iluzi, že žijí v právním státě.

26.10.2008 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se