Sebekritika: O mé nedokonalosti.

Bylo to někdy v polovině devadesátých let, v zlaté době rozkrádání, provázejícího privatizaci, v době dohodnutých vysokých úvěrů, které nemínil nikdo splácet, takže je za velkozloděje tak jako všechno platíme dodatečně my všichni, v době kdy podezřelá esróčka vyrůstala jako houby po dešti. V novinách s demokratickou a pak i disidentskou tradicí, kdysi pomalu a později stále důsledněji opouštěnou, tak zásadně, že si na ni dnes nevzpomenou už ani čtenáři a tím méně redakce, přečetl jsem si článek o tom jak ohavná, byť velmi rozšířená lidská vlastnost, je závist.
O článku a o jeho načasování jsem si myslel své, nechal jsem se však sdělovacími prostředky všeho druhu vychovávat. Tak jako většina lidí, které znám, považoval jsem nezasloužené bohatství jedněch i nezaviněnou chudobu druhých za cosi nepatřičného. V novinách, v rozhlase a v televizi mne sice přesvědčovali, že osud člověka je výlučně jeho věcí, že máme nyní svobodu, jenže mnozí z nás nejsou pro ni dostatečně zralí a proto jsou začasté chudí a neúspěšní, nezřídka dokonce i kverulantsky zatrpklí. Novodobé bohatství některých našich spoluobčanů je přece výsledkem jejich vyššího vzdělání, snahy a píle, podnikatelské odvahy – a někdy i souběhu všech těchto soudobě požadovaných ctností. Podezírat tyto majetné občany z toho, že se k majetku dostali jakýmsi nekalým způsobem by bylo nepatřičné, kromě jiného také z toho důvodu, že máme přece presumpci neviny. A jestliže závist je odporná lidská vlastnost a dobrý křesťan by ji mohl považovat i za smrtelný hřích, podezíravost není o nic lepší.
Jenomže zbavit se obou těchto nežádoucích vlastností, většinou dost pevně zakořeněných v člověku, není nijak snadné. Přesto jsem se rozhodl, že to zkusím. Nejdříve se zbavím té druhé – podezíravosti.
Trvalo to dlouho, ale nakonec se mi to povedlo.
Poučen nejen zkušenostmi a činností sdělovadel všeho druhu a také projevy některých význačných politiků, nejednou zastávajících vysoké funkce, pochopil jsem konečně presumpci neviny a zbavil jsem se posledních zbytků podezíravosti. Vyrůstají vily v chráněné krajinné oblasti ať už v Praze nebo třeba v Karlových Varech? Nepodezírám místní úřady, že nejsou zkorumpované, a nepodezírám investory že majetky, ukládané zde do nemovitostí, byly získány poctivým způsobem. Zamítli poslanci již po několikáté návrh o přiznání majetku? Nepodezírám je, že je vede něco jiného než snaha utajit co nejdéle prameny zbohatnutí, ať už svého nebo blízkých přátel . Zastávají někteří pražští - a pochopitelně nejen pražští - radní dobře placené funkce v různých společnostech? Nepodezírám je, že zde slouží občanům, ani že jsou tak mimořádně zdatní a výkonní. Nepodezírám je, že je motivuje něco jiného než obyčejná zištnost, lidově zvaná nenažranost. Vytvářejí poslanci a senátoři různé kluby a výbory? Nepochybuji o tom, že je nevede nic jiného, než snaha zvýšit si svůj dosavadní, nijak malý příjem. Vystupují někteří politici jako zastánci pravicové a jiní levicové politiky? Nepodezírám je, že takové rozlišování myslí ve všeobecně zkorumpovaném prostředí vážně.
S podezíravostí to tedy jaksi šlo, ale zbavit se závisti je mnohem obtížnější, může to být dokonce nad lidské síly. Vyžadovalo by to důkladné sebezpytování, ale dovedeme to vůbec? Každý z nás přece vnímá spíše své dobré vlastnosti, záchvěvy ušlechtilosti, projevy soucitu, občasné skutky dobročinnosti.
Přesto, anebo právě proto, kladl jsem si mnohokrát otázku: jsem závistivý?
Upřímná odpověď je jednoznačná: ano, jsem závistivý, byť tak trochu výběrově.
Závidím význačným představitelům tak zvané pravicové oposice jejich bezostyšnou drzost, s níž kritizují zadluženost státu a deficitní rozpočet, jako by to nebyli v první řadě oni, kdo na tu díru v kase v době své vlády zadělali. Kdyby společnost měla k dispozici ty stovky miliard, které nechali rozkrást, nemusela by vláda žádnou „reformu“, na kterou sami měli pár let čas, vymýšlet.
Závidím i konstruktérům a obhájcům očekávané reformy odvahu, s níž se pokoušejí vymačkat chybějící peníze z těch, kdo nic nezavinili, namísto toho, aby se intenzivně snažili obstavit majetky zlodějů a podvodníků. Okradenému příliš nepomůže, když zloději skončí za mřížemi. Se svým bývalým majetkem, někdy i s celoživotními úsporami, se nejspíše už nikdy nesetká.
Závidím ministrovi vnitra jeho dobré nervy, klid, s nímž už tak dlouho snáší zkorumpovanost v řadách policie. Jistěže jsou v této složce vynikající kriminalisté, obětaví lidé, riskující ve své práci zdraví i život, jistěže tu jsou slušní a čestní lidé. Právě proto by nikomu nemělo být jedno, že jsou v naší zemi místa, kde mají zločinci volné pole působnosti a to, kromě jiného, i díky policejní netečnosti nebo dokonce spolupráci.
Závidím některým soudcům, kteří se v současném bludišti zákonů vyznají tak dobře, že mohou úspěšně bojovat proti spravedlnosti. Závidím také některým státním zástupcům, advokátům a znalcům, kteří jim v tom boji úspěšně pomáhají.
Závidím jistému některým pánům poslancům, že se nestydí, v době kdy všichni, také i jejich voliči, musí šetřit, užívat pravidelně leteckou dopravu (pochopitelně ne za své, ale za státní peníze), z Prahy do Ostravy. Škoda, že je na letiště nepřijdou přivítat místní chudí nebo nezaměstnaní, kteří nejspíše nikdy v životě cestování letadlem nepoznají.
Závidím některým vzdělaným a zkušeným úředníkům na různých úrovních, kteří se dovedou, když ucítí velké peníze, proměnit v zkorumpovanou sebranku, pro kterou jsou peníze až na prvním místě a charakter už na posledním.
Závidím zastáncům pragmatismu, pro něž pragmatismus je jen slovo, zastupující pojem „účelová bezzásadovost“. Závidím jim také píli, s níž se snaží své charakterové mrzáctví povýšit na všeobecně platný vzor lidského jednání.Kladu si také někdy otázku, zda součástí bezcharakterního jednání je nechat se zvolit za jednu politickou stranu s určitým, byť i třeba předstíraným programem, a pak, ještě ve volebním období, přejít k jiné.
Závidím komunistickým funkcionářům, předstírajícím, že korupce je polistopadovým jevem, zatímco musí vědět, že právě jejich režim korupci všeho druhu, lež a předstírání jakož i zvýhodnění a beztrestnost jedněch na úkor druhých podporoval a pěstoval. Závidím i těm, kteří mají tu odvahu tvářit se jako antikomunisté a přitom nectnosti minulého režimu ochotně převzali a zdárně je rozvíjejí, jen s tím rozdílem, že všemocnost stranické nomenklatury nahradili všemocností peněz a majetku.
A nakonec závidím také lidem zbožným a věřícím. Kdybych byl jedním z nich, vyslal bych k nebesům modlitbu: „Závisti všeliké zbav mne ó Pane, neboť já sám, jak vidíš, to nejspíše nedokážu.“

26.10.2008 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se