Záludnost záznamu o minulosti


Záludnost záznamu o minulosti.

Nejsem schopen si vzpomenout kdy přesně to bylo, nejspíše koncem května 2012, kdy jsem v televizním programu našel koncert Marty Kubišové. Pamatuji ji z šedesátých let jako krásnou mladou zpěvačku s nádherným hlasem, který zásahem zvůle pookupační kolaborantské moci musel umlknout, a tak mne zajímalo, jak vypadá její současný repertoár. To jsem se ale nedozvěděl. Šlápl jsem vedle, netuše, že televize odvysílá její mnohem starší vystoupení, a že mne ve vzpomínkách vrátí do let nadějí, které nepřežily.
Ano, bylo to nejspíše první vystoupení Marty Kubišové po tak zvané sametové revoluci. Nad jevištěm velký nápis Marta Kubišová 1990. Před vlastním koncertem krátké uvítání Jiřího Bartošky, mladšího v porovnání s dneškem o dvaadvacet let. Čas se nezastavil nikomu z nás, nemohl se zastavit jemu ani oblíbené zpěvačce. Zazněla slova o tom, že doba se změnila, že mnozí se přizpůsobili, ale …A zde přišla slova, která nelze zapomenout:“ …a já bych chtěl poděkovat, že na českém jevišti, kterému se říká populární hudba, nezmizela čest.“
Průvod diváků s květinami, potlesk pro zpěvačku ještě než vůbec začne zpívat, potlesk pro statečnou ženu, která prokázala v okupačních letech svým podílem na činnosti Charty 77 kus občan-ské odvahy, potlesk pro ženu, která si zaslouží úctu. Koncert byl v roce 1990. Marta je žena všeobecně uznávaná a vážená, ani ona ani nikdo z jejích tehdejších posluchačů nemohl předpokládat, že se jednou najdou bezcharakterní lidé, kteří se pokusí ztrpčit jí život…
Díval jsem se na obličej zpěvačky, která přes dvacet let nesměla vystupovat. Není to už ta mladá dívenka z šedesátých let, i když hlas má stále krásný. Nemohu si nevšimnout změn, které na obličeji ženy zanechá čas. A nejsem schopen potlačit zášť vůči těm, kdo ničili lidské talenty, kdo trestali umělce za nesouhlas s okupační mocí, herce, zpěváky, spisovatele, zdejší, i ty, které slouhové zločinného režimu vyhnali do ciziny. A nejsem si jist, zda se má těm slouhům odpouštět.
Několik krátkých záběrů do jedné lože. V šeru lze rozeznat Václava Havla a Jiřího Dienstbiera.
Ti se pak na konci koncertu objeví na jevišti, aby předali zpěvačce další květiny a medaile. Oba dva jsou v době krátce po listopadu 89 všeobecně oblíbení. Potlesk v sále, pak jako by měl koncert skončit. Ztišení, v jevišti i v hledišti. Na scénu se vrací Marta Kubišová a zpívá Modlitbu pro Martu. Obecenstvo vstává jako při hymně. Právem. Ta píseň, jednou provždy spojená s hlasem Marty Kubišové byla na začátku sovětské okupace hymnou všech těch, kdo s okupací, s návratem do minulosti a s vládou omezenců a kolaborantů nesouhlasili. Ta píseň, po roce 1970 zakázaná, byla tichým příslibem návratu jara, příslibem probuzení národa a poselstvím neurčité naděje. Tím vším zůstala i po listopadu 1989. Pamatujete?
Zdaleka ale nemyslím jen na píseň, byť byla hymnou i modlitbou. Co se stalo s lidmi, kteří vítali Martu potleskem, kteří v ní a dalších viděli symbol statečného odporu? Kde je polistopadové nadšení, kde jsou naše iluze o šťastnější budoucnosti, kde je důvěra k těm, kdo se dostali na vrchol mocenské pyramidy? Dívám se na další záznamy z prvních polistopadových let, dá se jich na internetu najít dost, a je mi smutno. Tak slibně ta doba začala, a nebylo to asi v dějinách poprvé. Rychle skončila doba idealistů, mnohé bylo nutno obětovat, mnohé znechutit, aby se dostala k moci a rozhodování smečka bezcharakterních nenažranců, těch, kdo neznají špinavé peníze, které jsou přeci až na prvním místě. Stále nám mohou prolhané huby vykládat o svobodě, která je hlavně pro ně, o demokracii, která slouží mafii a drzým zlodějům, o tom, že je třeba šetřit pro stát, který oni nechávali a nechávají okrádat a rozkrádat. Jenže toto všechno není jen důvodem k lítosti. Je to důvodem k rozhořčení, k vzteku, který je stejné ceny jako svaté nadšení. A mně se chce křičet, i když mne třeba nebude nikdo poslouchat: chraňme a pěstujme si opovržení a nenávist k těm, kdo zašlapali naděje Listopadu, kdo vystavěli podvodem svá bohatství a jsou slepí a hluší k bídě nevinných!


03.06.2012 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se