Třeba 4.dubna 2012


Třeba 4.dubna 2012.

Dovolte mi, prosím malý citát z internetového deníku Novinky:
Premiér Petr Nečas (ODS) se kvůli nejasné situaci v kabinetu sešel ve středu dopoledne s prezidentem Václavem Klausem. Novinkám to potvrdil mluvčí hradu Radim Ochvat. Klaus nechtěl situaci příliš komentovat. Uvedl pouze, že jakákoliv další nestabilita je krajně škodlivá a země si ji nemůže dovolit.
Prezident má určitě pravdu. Hrozí nestabilita vládních křesel, ministerských a poslaneckých výhod, možná později i některých vedoucích míst v aparátech správních úřadů a dozorčích radách společností s účastí státu. Hrozí nestabilita, která nám, obyčejným občanům, může být lhostejná. Možná to někdo řekne otevřeně a dost hlasitě, ale budou tomu „ti nahoře“ rozumět?
K článku, z něhož je uvedený citát, je připojena obsáhlá diskuze. A dovolte opět citovat – tentokrát první diskusní příspěvek, pro jistotu a ze slušnosti bez uvedení jména diskutujícího: Hradní pán jistě předal Nečasovi noty pro naše národní symfonické těleso ve složení ODS, TOP a VV, aby mohlo hrát tu svoji symfonii nazvanou " jak oblbovat lidi, okrádat a lhát národu dál".
Nemám v úmyslu odsuzovat či chválit některou ze současných politických stran. Nechci se dotknout jemnocitu těch, kdo s některou z nich sympatizují, což já už delší dobu nedokážu. Vím, že straničtí předáci, stejně tak jako poslanci a ministři, sympatii k té či oné politice pouze předstírají, přání lidí a sliby voličům jim mohou být ukradené, jejich jediné přesvědčení, jejich jediná, společná víra, je víra v moc a majetek. Diskuze a spory mezi „představiteli lidu“ jsou sice nutné, ale mají cenu sportovního utkání, jehož výsledek je předem dohodnut a zaplacen.
V minulé době, v době pro mnoho mladých lidí předdějinné, které dnes říkají totáč, doba vlády jedné strany, éra „za komunistů“ nebo prostě jen socialismus, ačkoli ta doba měla k socialismu stejně daleko jako má současnost daleko k demokracii, jsem se skoro nikdy nedíval na televizní zpravodajství. Představiteli nejen státu, ale i jeho nižších složek jsem opovrhoval a neměl jsem nejmenší chuti se na ně ještě dívat nebo jejich lži poslouchat. Proto také nemám představu do jaké míry byl ten či onen televizní hlasatel nebo komentátor zastáncem tehdejší, prohnilé normalizační doby. Televizní zprávy a pak i různé diskuze jsem začal sledovat po listopadu 1989. Pár let jsem to vydržel. Teď už diskuze dobře placených prominentů mne nezajímají, nepřinutím se k tomu, abych je sledoval, je to pro mne druh velice špatného divadelního představení. Na zprávy se ale dívám, přibližně se stejnými pocity a se stejným zaujetím jako v minulé době. A i když vím, že ti, co jsou na televizní obrazovce mne nemohou slyšet, moc často mám chuť jim říct nebo vzkázat: „Jděte do háje, nebo ještě někam jinam.“ Protože to, co naše vrchnost předvádí, je ubohost, lumpárna, výsměch lidem a možná přímo zločin.
Musíme šetřit, stát má obrovský dluh, musíme to nějak dohnat vyššími cenami všeho možného, omezením sociálních dávek, zmrazením důchodů. Ani slovo o rozkradených miliardách, o převodu peněz do zahraničí, hlavně do tak zvaných daňových rájů. Šetřete, uskromňujte se a nezáviďte těm, kdo získali ohromné majetky podvodem, korupcí, známostmi s těmi, jimž je svěřeno rozhodování.
Parlament a senát mohou jednat hodiny o přímé volbě prezidenta, který je pro obyčejného občana stejně důležitý, jako svatý na mostě. Potřebujeme vůbec prezidenta? Potřebujeme policii, která nás bude opravdu chránit, která přijde, když budeme ohroženi, potřebujeme státní zástupce a soudce, kterým budeme moci věřit, že se jejich prostřednictvím dovoláme spravedlnosti a to brzy, ne s odstupem roků, během nichž svědci (zvláště ovlivňovaní svědci) na všechno zapomenou, a pachatelé spolehlivě zametou stopy. Potřebujeme státní moc, která bude schopna zasáhnout proti těm, kdo nám škodí, proti černým stavbám, podnikatelským nesolidnostem, proti lichvě a proti těm, kdo nás zločinným jednáním ohrožují.
Hodiny jednali poslanci o referendu. Nakonec je tu zákon, který nám nebude nic platný, je ostatně formulován tak, aby tomu tak bylo. Potřebujeme docílit, aby naše mínění někoho z těch, kdo rozhodují, zajímalo. Na jednou za čtyři roky nebo při vyhlášení směšného referenda.
Televizní zpravodajství do omrzení opakuje jednu otázku. Zůstane strana Věci veřejné ve vládě? Bude i nadále součástí vládní koalice? Čert vás vezmi, všechny, hádáte se o funkce, o místa, o korýtka, a je Vám jedno, že lidé Vás vnímají jako ty, kdo nám škodí. Je Vám jedno, že dvě třetiny těch, kdo pracují, nedosáhnou na průměrnou mzdu, kterou vaši statistici vypočítali. Je vám jedno, že zásluhou spekulantů s byty vznikla nová střediska tak zvaných nepřizpůsobivých, že lidem, kteří tu léta klidně a spokojeně žili, se život nepředstavitelně zhoršil, že nemají jistotu, zda se v noci vyspí a zda jim někdo mezitím nerozebere plot nebo neukradne všechno, co se ukradnout dá. Je vám jedno, že děti se podílejí na zločinech, na krádežích, na přepadávání. Odhlasovali jste si věkovou hranici beztrestnosti, kterou kriminální živly zneužívají. Je vám jedno, že v tomto státě je trojí druh spravedlnosti: pro chudé, pro bohaté, a pro menšinu.
A ze všech těch důvodů, které jsem zde napsal, vám mohu potvrdit, že na vaše politické hrátky, na dohadování o tom, kdo bude v které funkci, vám také já nejsem zvědavý a stejně jako mnoho mých spoluobčanů říkám upřímně: jděte do však víte kam.


04.04.2012 | Autor: Milan Pavel


<< úvod

© 2007 copyright - Zásobování a.s, © copyright - relevantní autoři článků, šablona: blog.txt.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se